středa 26. října 2011

RIP VLASY

Na své vlasy jsem docela háklivej.
O to těžší je pro mě skutečnost, že kadeřnice, která mě stříhala, stříhat vůbec neumí. Odteď mě oslovujte výhradně "kastrole".
Jsem moc moc smutnej.
A zítra jedu do Prahy.

Hynek Dorablee

úterý 25. října 2011

BJÖRK: MEDÚLLA




Jen málokdy se mi podaří najít cédéčko, ze kterýho jsem úplně paf. No, a tohle je jedno z nich.
To, že Medúlla existuje, jsem věděl už dlouho, nicméně zaposlouchat do ní jsem se dokázal až nedávno. A je to album opravdu opravdu výjimečný.
Celý je to na téma voda, čehož se Björk od první až do poslední písně drží. Užívá lidských hlasů (a to nejen zpívání, ale i různých vzdechů) více, než nástrojů.
Důstojná a záhadná krása.

Playlist:
01 Pleasure Is All Mine (ta je skvělá)
02 Show Me Forgiveness
03 Where Is The Line
04 Vökuró
05 Öll Birtan (taky moje oblíbená)
06 Who Is It
07 Submarine
08 Desired Constellation
09 Oceania (mmm)
10 Sonnets / Unrealities XI
11 Ancestors
12 Mouth's Cradle
13 Miðvikudags
14 Triumph Of A Heart
15 Komið




Hynek Dorablee

HYNKOVO DOBRODRUŽSTVÍ V BOSKOVICÍCH

Víte, proč si myslím, že jsou Boskovice ďoura nejtěžší?
Budu pokračovat v líčení svého životního příběhu a navážu tam, kde jsem v předminulém článku skončil. 
Přijel jsem do Boskovic a viděl svou Sestřenku po hodně dlouhé době oblečenou v teplákovce. Celý život jsem žil v přesvědčení, že Boskovice jsou jakž takž veliký město, kde se toho dá spoustu spáchat a zažít a tak. První pochybnosti přišli už při jízdě vlakem, přesněji při přestupu v nějakým zapadákově. Vlak do stanice Boskovice vypadal jako špatný vtip - jeden vagon a v něm né sedadla, nýbrž takové jakési lavice s opěradlem do půlky zad. . .
Tak. Pak jsem už teda dojel na místo a viděl tu svou Sestřenici v již zmiňovaný teplákový soupravě (a s Vuittonkou přes rameno, haha). Vypravujíc jí své nově nabyté historky, došli jsme k jejímu autu a jeli do Tesca. ("Uf," oddechl jsem si, "nehledě na nádraží to asi nebude tak strašná díra, když tu mají Tesco" a mýlil jsme se..) Koketovali jsme s myšlenkou na výrobu gyrosu a omáčky tzatziky, i když jsme se nakonec teda rozhodli pro méně náročnou variantu - mraženou pizzu. Ještě jsme si, pokud vás to teda zajímá, koupili velkej balík slevněnýho toaletního papíru, jelikož i dokonalý se potřebujou sem tam vysrat.
V té době jsem zrovna prožíval divoké období flirtu s vlnitými vlasy. Takže při všem, co budu dále popisovat, si mě představujte jako klučíka s květákem místo vlasů. 
Večer jsme šli se Sestřenkou a jejím Přítelem "pařit". Abyste věděli, v Boskovicích jsou asi tak tři bary. Jeden z nich je jakýsi sportbar, co se jmenuje Hokejka nebo nějak podobně debilně. V týhletý Hokejce jsme teda nějakou chvíli pobyli. Dobrý na tom bylo, že na baru byla položená víkendová příloha MF Dnes a já si  přečetl článek o čerstvé zesnulé Amy, hrozně rád o ní čtu. Špatný na tom bylo, že se v Hokejce nesmělo kouřit.
Po pár pivech (ne, že by mi tento chmelový mok nějak extra chutnal, piji ho pouze z touhy po nějakých kilech navíc - je otravný mít oblečení i z dětskýho volný...) jsme se odebrali na hambáč. Nutno podotknout, že v tomhle se Boskovice od Prahy výrazně liší. Zatímco v Praze jsem nenašel jediný klasický hladový okno - pražáci tomu prej říkaj prostě jen "okýnko" - v Boskovicích jich bylo hned několik, z toho jedno s výjimečně širokou nabídkou. Dal jsem si podezřele levný Black Burger, chtěl jsem totiž vyzkoumat, v čem se Black Burger liší od obyčejného Hamburgeru, a asi jsem na to přišel - Black je jakože spálenej. Pokud to teda nebylo spálený omylem. Chutnalo to divně, doporučuji si vybrat jiný.
A ještě k tomu hrozněmoc pršelo!
Odebrali jsme se na Boskovickou diskotéku. Sestřenice jí říká Vrakoviště nebo tak nějak, to prej "protože tam chodí samý starý herky" čímž myslela ženy vyššího věku. A měla pravdu, paní i pánů za zenitem tam bylo opravdu hodně. Ať už měli na sobě turistické šusťáky stylově zkombinované s pohorkami, či bílý trička s nápisem Kenvelo přes celý ramena, tak tancovali a tancovali.Upíjeli jsme z drinků a ušklíbali se při představě, že ty dámy pohupující se do rytmu hudby se další den probudí a řeknou si něco jako "Tyjo, to byl super večírek, my jsme si tak parádně zařídily, jako zamlada..."
Po krátký chvíli nás to na Vrakovišti přestalo bavit, a tak jsme se - v dešti - odebrali na něco, co nevím, jak nazvat. Vypadalo to asi takto: velkej nezastřešenej prostor, pódium s živými místními kapelami, které zpívaly předělávky nejen českých populárních písní, a dva stany - jeden s barem a jeden se stoly a lavicemi. S dalšími drinky jsme si se Sestřenkou sedli na jednu z lávek, ze které byl mimochodem skvělý výhled přímo na místo, kam místní mladíci chodili čůrat. Jeden byl tak ožralej, že dokonce celej spadl do kopřiv - to vám byla legrace.
Probírali jsme mou nejasnou budoucnost a mimo jiné novou zálibu Přítele mé Sestřenice - v opilosti prej ukazuje svého lulana. To "prej" je v předchozí větě protože mně ho bohužel neukázal, a to byl fakt hodně na šrot. Sestřenice vytáhla úžasnou story, kterak její Přítel přišel za jedním týpkem, který je vyhlášený tím, že má největší ocas z celých Boskovic, a před tímhle kanečkem toho svého lulana vytáhl a snad jim i mával nebo tak něco... Přítel na to reagoval: "Já mu jen ukazoval, jak to nemá vypadat." a Sestřenice na to: "Taková ostuda......" 
Zbytek večera mám tak trochu v mlze. Jen velmi matně si pamatuji, kterak jsem taky čůral na tom úžasném místě, na které šlo vidět z naší lavičky, a pak že jsme s Přítelem nějakou chvíli hledali Sestřenici, která se nám záhadně ztratila, a taky že jsem se docela hodně ožral, ale Přítel se ožral ještě víc. 
Zbytek dnů v Boskovicích jsem prospal, a to doslova. Ze tří dnů tam strávených jsem byl vzhůru dohromady možná tak dvanáct hodin. 
V poslední den jsme se Sestřenicí jeli do Brněnský Vaňkovky. Vyreklamoval jsem si bundu a koupil si Big Mac Menu. Od té doby jsem bez přechodní bundy, ta by se mi zrovna teď docela hodila. Peníze, které jsem reklamací získal, se jaksi vypařily, jelikož hned po mém návratu do Ostravy jsme šli se Stázou na víno, panáky, ještě jednu láhev vína, cigára, hambáče....a tak, znáte to.
Tím bychom měli mou prázdninovou cestovatelskou story velmi zhruba za sebou. Možná se budu ještě v budoucnu vracet k některým ze spousty nezmíněných momentů, jelikož to byl výlet, na který se jen tak nezapomíná.

Nejste úplnou náhodou někdo z Boskovic? )
Hynek Dorablee

pondělí 24. října 2011

SEX, LÁSKA A PARANOIA

Mám sklony věřit svým přehnaným představám. Občas se v noci probudím a ačkoli se mi příšerně chce, prostě se nejdu vyčůrat, neb jsem přesvědčen o tom, že po chodbě se procházejí duchové (bydlíme v půdním bytě děsně starýho domu, musela tu zemřít už velká spousta lidí!). Nebo, ze života (tohle se mi stalo například dneska), zvoní mi telefon a číslo, ze kterýho mi kdosi volá, nemám uložený. První mě napadne, že se mi snaží dovolat některý z profesorů, protože mám nějakej šílenej průser, kterej chce vyřešit. Mezi mé vlastnosti patří mimochodem i oddalování řešení problémů, takže telefon nechávám prostě jen dozvonit...
Teď z trochu jinýho soudku, nicméně navážu. Ne že bych se tomu divil, ale vůbec nejsem zvyklej na tak málo komentářů. O to víc mě dostalo, že jeden ze dvou komentářů na mém novém blogu psal jakýsi anonym a ptal se mně na můj milostný život.
A zde se zase projevila ta má otravná vlastnost. Jako první mi přišla do hlavy myšlenka na překrásného, ač stydlivého samečka, který se touto cestou ujišťuje, že jsem volný. Hned nato jsem si představil některého svého bývalého, kterak to píše, aby se ujistil, že můj milostný život stojí za prd a mohl se tomu škodolibě a nahlas zasmát.
Přece jen jsem dost racionálně uvažující člověk a opravdu si uvědomuju, že to nejspíš byl prostě jen někdo, koho zajímají mé srandovní souložící historky (ten někdo mě dost možná zná i v reálu, neb osobně těmito historkami doslova hýřím). Ať už to byl kdokoliv, udělám neobvyklou věc - splním jeho přání a ke svému sexu se vyjádřím. Pokud by to opravdu napsal nějaký dokonalý, leč nesmělý hezoun, jenom dobře. Pokud by to byl některý můj ex, nechť se tedy pobaví, veselá mysl - půlka zdraví, a co já bych pro své bývalé miláčky neudělal. A pokud by to psal prostě jen někdo po mých story lačnící, bude zklamán.
Ano, je to tak. Ačkoli to moc nechápu, jsem bez partnera, a to jakože úplně a jakože fakt dlouho. Už mě nebaví nějaké "sexíky na jendu noc". Párkrát jsem to spáchal, méněkrát než myslíte. Ani jeden z nich v tom nebyl dobrej. (Doufám, že to čtou.)
Závěr? V tomto stavu hodlám setrvávat po dobu neurčitou. Docela mě to už i přestává srát. Teď jenom doufám, že to všechno nevyznívá jako nějaký skřeky starý panny.........

Jen tak něco na odlehčení staropanenské atmosféry:
Smutný pán stojí v parku. Přijde za ním chlapeček a povídá: "Smutný pane, kouká vám kousek přirození." a smutný pán odpoví: "To není kousek... To je celé."
Hynek Dorablee


PS: žádám onoho anonyma, aby mi neničil iluze )

sobota 22. října 2011

BEZ PŘEDSUDKŮ

Šest nula nula, zvoní budík, venku šero, a já - i když se mi příšerně nechce - se přemáhám a vylézám z postele. Po lehký snídani a nějakým času stráveným v koupelně vcházím do chladnýho rána. Zjišťuji, že mrholí, ale jsem příliš línej než abych se vracel pro deštník. Cítím, jak se s každým krokem z mých pečlivě vyžehlených vlasů stává nepoddajný vlnitý bordel. V tu chvíli jsem už docela nakrknutej a proklínám tohle příšerný ráno - kdybych jen tušil, co mě čeká za malou chvíli ... jenže to pochopitelně netuším a tak jdu pokorně dál vstříc svému smutnému osudu. Kdybych se jen díval pod nohy, jenže já se pod ně nedívám a nevědomky našlapuji na vrstvu vlhkého listí ... uklouzávám a padám. Pár kolemjdoucích se mi směje. Jakoby toho nebylo málo, ze stromu nade mnou mi spadne přímo doprostřed zvlněného bordelu kaštan. Pár kolemjdoucích se mi směje ještě víc. Vstávám a zjišťuji, že jsem nespadl jen do listí, nýbrž že mám na zadku rozmázlý odporný veliký smradlavý psí ...
Fajn, tahle story je vymyšlená. Chtěl jsem tím jen říct, že podzim je tady a já ho nenávidím. A to i přesto, že jsem v něm narozen - jen tak mimochodem dnes poprvé píšu blog jakožto devatenáctiletý. Už jen jedenáct let a bude mi třicet. 
V mém životě nenastaly žádné dramatické změny. Stále jsem chudý a mám neustálé konflikty s Rodinou, zvláště pak s mon cher petit papa. Snad jen vousy rostou o dost rychleji a problémy s pletí jsou pryč, a taky pár kamarádů povýšilo na přátele a z pár přátel jsou už jen známí. A v neposlední řadě je z Beyonce bloncka.

Dost už o přítomnosti, vzhůru do minulosti. Budu vám vyprávět příběh z dob nedávných, konkrétně z poloviny těchto prázdnin.
Já opravdu nejsem rasista, dokonce mívám i tendence zastávat se Romů, toť berte na vědomí při čtení této politicky nekorektní story.
O prázdninách jsem byl velký cestovatel. Po idylickém týdnu v Praze, stráveném kafíčkováním, jedením v drahých restauracích a divokým chlastáním, jsem se odebral na cestu do Boskovic - podstatně větší díry - za svou Sestřenicí. Nastoupil jsem tedy do rychlíku jedoucího směr Brno a vybral si kupé v nejvylidněnějším vagónu. Ještě pořád stojíme v Praze, když tu si to najednou po chodbičce vykračuje mladý asiat. Se silným přízvukem se mně ptá, jestli tam mám volno, tak mu odpovídám, že mám. Nejsem přeci žádnej rasista, žeano. Takže si tam tak sedíme, já a mladý asiat. 
"V klidu," říkám si, "tohle bude úplně normální cesta vlakem, i s asiatem v kupé" ó jak moc jsem se mýlil.
Za chvíli jde po chodbičce další člověk. Koho to sem čerti nesou? Á, dalšího asiata, v klidu, já jsem přece naprosto bez předsudků, a ejhle, tihle dva asiati se znají a jsou dost možná i kámoši - baví se spolu svou rodnou mandarínštinou a já mám neodbytnej pocit, že mě pomlouvají. Ale né, to by přece neudělali, vždyť za jejich šikmýma očima se určitě skrývá krásná duše neschopná něčeho tak nízkého, jako je pomlouvání někoho, kdo sedí vedle nich, řečí, které nerozumí...
Hurá, už jedeme. Japončíci se dál skvěle baví, jen možná trošku moc nahlas, ale já jsem přeci tolerantní člověk a nebudu je kvůli toho zavrhovat, zvlášť když povážím, jak musí mít tito dva mladíci těžký život, jelikož jsou v naší bílé společnosti jistým způsobem diskriminováni a tak...
Začali si pouštět hudbu. Normálně z mobilu, nahlas. A ne nějaké poslouchatelné písničky, ale ten jejich příšerný mandarínský pop. Ale přeci se nenechám vyvést z míry takovou maličkostí, žeano. Kdy jindy se mi naskytne možnost poslechnout si pop z dalekých krajů. 
Jedeme dál. Celé kupé zní nejhorší hudbou, co jsem kdy slyšel - představte si S Club 7, akorát desetkrát horší a ťamansky. Už mě to fakt začínalo srát. To díky své kulturní odlišnosti nemají vštípenou slušnost, nebo to snad dělají naschvál? V tu chvíli bylo najednou těžké ubránit se rasistickým nadávkám, jež mi samy od sebe začaly vyskakovat v mysli.
Po chvíli jeden z rákosníků začal kýchat. Nahlas, tak moc nahlas, že to musel dělat schválně - a mně konečně docvaklo, co se to tady, v kupé hrůzy, děje - ti dva asijští výrostci mě nenávidí!!! A v tu chvíli jsem je začal nenávidět taky. Sebral jsem si věci a šel do jiného kupé mezi nevkusně oblečené bělochy.
Zbytek cesty probíhal v pohodě. V Boskovicích na mě čekala má Sestřenice - poprvé po asi deseti letech jsem ji viděl v teplákovce - jak jsem už řekl, Boskovice jsou vážně díra.
Ale o tom třeba jindy, c'est tout.

PS: Před nedávnem jsem dočetl Nabokovu Lolitu a dost mě to zasáhlo, proto ta francouzská póza.

Hynek Dorablee