HYNKOVO DOBRODRUŽSTVÍ V BOSKOVICÍCH

Víte, proč si myslím, že jsou Boskovice ďoura nejtěžší?

Budu pokračovat v líčení svého životního příběhu a navážu tam, kde jsem v předminulém článku skončil. 

Přijel jsem do Boskovic a viděl svou Sestřenku po hodně dlouhé době oblečenou v teplákovce. Celý život jsem žil v přesvědčení, že Boskovice jsou jakž takž veliký město, kde se toho dá spoustu spáchat a zažít a tak. První pochybnosti přišli už při jízdě vlakem, přesněji při přestupu v nějakým zapadákově. Vlak do stanice Boskovice vypadal jako špatný vtip - jeden vagon a v něm né sedadla, nýbrž takové jakési lavice s opěradlem do půlky zad. . .

Tak. Pak jsem už teda dojel na místo a viděl tu svou Sestřenici v již zmiňovaný teplákový soupravě (a s Vuittonkou přes rameno, haha). Vypravujíc jí své nově nabyté historky, došli jsme k jejímu autu a jeli do Tesca. ("Uf," oddechl jsem si, "nehledě na nádraží to asi nebude tak strašná díra, když tu mají Tesco" a mýlil jsme se..) Koketovali jsme s myšlenkou na výrobu gyrosu a omáčky tzatziky, i když jsme se nakonec teda rozhodli pro méně náročnou variantu - mraženou pizzu. Ještě jsme si, pokud vás to teda zajímá, koupili velkej balík slevněnýho toaletního papíru, jelikož i dokonalý se potřebujou sem tam vysrat.

V té době jsem zrovna prožíval divoké období flirtu s vlnitými vlasy. Takže při všem, co budu dále popisovat, si mě představujte jako klučíka s květákem místo vlasů. 

Večer jsme šli se Sestřenkou a jejím Přítelem "pařit". Abyste věděli, v Boskovicích jsou asi tak tři bary. Jeden z nich je jakýsi sportbar, co se jmenuje Hokejka nebo nějak podobně debilně. V týhletý Hokejce jsme teda nějakou chvíli pobyli. Dobrý na tom bylo, že na baru byla položená víkendová příloha MF Dnes a já si  přečetl článek o čerstvé zesnulé Amy, hrozně rád o ní čtu. Špatný na tom bylo, že se v Hokejce nesmělo kouřit.

Po pár pivech (ne, že by mi tento chmelový mok nějak extra chutnal, piji ho pouze z touhy po nějakých kilech navíc - je otravný mít oblečení i z dětskýho volný...) jsme se odebrali na hambáč. Nutno podotknout, že v tomhle se Boskovice od Prahy výrazně liší. Zatímco v Praze jsem nenašel jediný klasický hladový okno - pražáci tomu prej říkaj prostě jen "okýnko" - v Boskovicích jich bylo hned několik, z toho jedno s výjimečně širokou nabídkou. Dal jsem si podezřele levný Black Burger, chtěl jsem totiž vyzkoumat, v čem se Black Burger liší od obyčejného Hamburgeru, a asi jsem na to přišel - Black je jakože spálenej. Pokud to teda nebylo spálený omylem. Chutnalo to divně, doporučuji si vybrat jiný.

A ještě k tomu hrozněmoc pršelo!

Odebrali jsme se na Boskovickou diskotéku. Sestřenice jí říká Vrakoviště nebo tak nějak, to prej "protože tam chodí samý starý herky" čímž myslela ženy vyššího věku. A měla pravdu, paní i pánů za zenitem tam bylo opravdu hodně. Ať už měli na sobě turistické šusťáky stylově zkombinované s pohorkami, či bílý trička s nápisem Kenvelo přes celý ramena, tak tancovali a tancovali.Upíjeli jsme z drinků a ušklíbali se při představě, že ty dámy pohupující se do rytmu hudby se další den probudí a řeknou si něco jako "Tyjo, to byl super večírek, my jsme si tak parádně zařídily, jako zamlada..."

Po krátký chvíli nás to na Vrakovišti přestalo bavit, a tak jsme se - v dešti - odebrali na něco, co nevím, jak nazvat. Vypadalo to asi takto: velkej nezastřešenej prostor, pódium s živými místními kapelami, které zpívaly předělávky nejen českých populárních písní, a dva stany - jeden s barem a jeden se stoly a lavicemi. S dalšími drinky jsme si se Sestřenkou sedli na jednu z lávek, ze které byl mimochodem skvělý výhled přímo na místo, kam místní mladíci chodili čůrat. Jeden byl tak ožralej, že dokonce celej spadl do kopřiv - to vám byla legrace.

Probírali jsme mou nejasnou budoucnost a mimo jiné novou zálibu Přítele mé Sestřenice - v opilosti prej ukazuje svého lulana. To "prej" je v předchozí větě protože mně ho bohužel neukázal, a to byl fakt hodně na šrot. Sestřenice vytáhla úžasnou story, kterak její Přítel přišel za jedním týpkem, který je vyhlášený tím, že má největší ocas z celých Boskovic, a před tímhle kanečkem toho svého lulana vytáhl a snad jim i mával nebo tak něco... Přítel na to reagoval: "Já mu jen ukazoval, jak to nemá vypadat." a Sestřenice na to: "Taková ostuda......" 

Zbytek večera mám tak trochu v mlze. Jen velmi matně si pamatuji, kterak jsem taky čůral na tom úžasném místě, na které šlo vidět z naší lavičky, a pak že jsme s Přítelem nějakou chvíli hledali Sestřenici, která se nám záhadně ztratila, a taky že jsem se docela hodně ožral, ale Přítel se ožral ještě víc. 

Zbytek dnů v Boskovicích jsem prospal, a to doslova. Ze tří dnů tam strávených jsem byl vzhůru dohromady možná tak dvanáct hodin. 

V poslední den jsme se Sestřenicí jeli do Brněnský Vaňkovky. Vyreklamoval jsem si bundu a koupil si Big Mac Menu. Od té doby jsem bez přechodní bundy, ta by se mi zrovna teď docela hodila. Peníze, které jsem reklamací získal, se jaksi vypařily, jelikož hned po mém návratu do Ostravy jsme šli se Stázou na víno, panáky, ještě jednu láhev vína, cigára, hambáče....a tak, znáte to.

Tím bychom měli mou prázdninovou cestovatelskou story velmi zhruba za sebou. Možná se budu ještě v budoucnu vracet k některým ze spousty nezmíněných momentů, jelikož to byl výlet, na který se jen tak nezapomíná.

Nejste úplnou náhodou někdo z Boskovic? )

Hynek Dorablee